Úkol zněl jasně.

Dostal jsem naměřené hodnoty ve formě tabulky. Jak je ale dostat do řídícího systému? Dvě možnosti. Buď všechny hodnoty zadám do tabulky a při výpočtu budu koukat do konkrétní buňky. Jenže tabulka je děravá, spoustu údajů bych musel nějak aproximovat. Co takhle to celé zobecnit do jedné funkce a napsat do programu pouze jeden vzorec, který postihne vše? To je samozřejmě fajn, ovšem né pro někoho, kdo prohlašoval, že středoškolská matematika je strohá, a že co si neumím představit , tak to nemusím umět. No, po dvou hodinách a deseti popsaných listech A4 mi to konečně začalo vycházet. Zadal jsem vzorec do programu, ještě byly nějaké čachry s převáděním 16ti bitových a 32bitových hodnot (výpočet byl 32 bitový),a pak už to jelo jako víno. Ještě upravit horní a dolní limit daný technologií a hotovo  :-).Takže úkol splněn.  A poučení ? Neučit matiku jako samostatný obor, ale rovnou k nějakému jinému předmětu. Protože co si neumím představit, nepochopím.